Radek Gerberg se se svými zkušenostmi podělil o výsledky své dosavadní činnosti v oblasti pachových prací.
Za příspěvek díky!
Článek, od Pavla Sedláka mě donutil k tomu, abych si sedl a vyhodnotil svou dosavadní práci se psy, a podělil se se svými zkušenostmi, ve výcviku pachových prací, o které tvrdím, že jde o královskou disciplínu.
To co je popsáno je jednou z metodik nácviku stopování, za využití metody chuťově dráždivé. Takto jsem sám naučil čuchat několik psů a nejsem s nikým v rozporu.
Nechci kritizovat ani poučovat. Pouze se podělím o další metodiku k výcviku pachových prací. Je postavená také na metodě chuťově dráždivé. Nevymyslel jsem jí, pouze využíval jejích zákonitostí na kterých je postavena. To společně s p. Václavem Kadlecem a jeho psem Quint z Daskonu, a s dalšími kamarády a kolegy.
Budeme-li stavět na základě, že pes je lovec, musíme si uvědomit že stopování je mu vlastní již od narození. Zde využívám nepodmíněný reflex pokrmový na jehož základě s využitím podmíněných a nepodmíněných podnětů vytvořím podmíněný reflex.
S nácvikem pachových prací tedy začínám co nejdříve. K tomuto využívám krmné dávky psa, kterou mám rozdělenou do několika denních dávek, krmím granule (ráno-poledne-večer). Vezmu jednu z dávek do krabičky s víčkem a lehce zaliji vodou nabobtnají a nejsou suché.
přijdu na prostory kde se bude čuchat a uváži si psa. Tady bych chtěl poukázat, že již v této době využívám všech terénů jako zvláčené pole, osení, louky, kraje málo frekventovaných vesnických cest-příkopy, vysoký les prorostlý travinou, včetně polních a lesních cest. Jedná se ale pořád o málo frekventované a lehké prostředí.
Provedu nášlap, jak za využití značky k levé noze, tak ale začínám již i s tzv. posilovacím předmětem. Má to význam do budoucna a předměty pak pes neaportuje. Dále v nášlapu položím několik granulí do tvaru písmene římské pětky. Špičky a paty chodidel a mezi chodidla. Pes se je učí vyhledat a přitom pracuje pouze na mnou vytyčeném místě. Je zde největší spad pachového mraku, který není půl metru napravo ani půl metru nalevo. Je pouze na vyznačeném místě.
Také je třeba si uvědomit, že počátky stop se neprovádí v botách gumačkách ale třeba jen v pantoflích či plátěných teniskách. Tady si většinou zaděláváme problém kdy se pes naučí stopovat pouze přidružené pachy a ne individuální pach osoby. Dále je důležité si vždy předem určit tvar pachové stopy, protože zastavíme-li se při kladení na stopě s tím že se rozhlédneme kam dál, vytvářím silnější ohnisko pachového mraku na stopě, které pes označuje jako by zde byl předmět.
Ještě podotknu, že pachové práce provádím zásadně na stopovacím postroji a začínám na spodním vedení psa.
vycházím klást pachovou stopu a do každé své stopy umisťuji jednu z granulí. Přesto, že jsou zatím stopy krátké nechodím je rovné, ale do obloučků. Význam je v tom, že se zvíře už teď učí rytmus krokového sledu. V budoucnu pes nemá tendenci chodit si ověřovat stopu za lomy, protože už teď ví že se změnou krokosledu se mění směr pachové stopy.
Tady proti námitce, že pes granule vidí a nemusí čuchat na vysvětlenou uvádím, že pes má oči při stopování pouze několik centimetrů nad zemí a moc daleko do předu je nevidí. Na víc je stopa pořád do obloučků to buď vpravo nebo vlevo. Ukončení této stopy je vždy předmětem a zbytek granulí v misce mám v kapse. Pes zakončuje stopu zalehnutím předmětu mezi předními tlapkami.
Jak uváděl Pavel Sedlák tato poloha označování předmětů v lehu je podmíněna tím, že pes ví co je to lehni. Neumí-li lehnout na place, nezalehne ani na stopě. Po vypracování pachové stopy nechám psa vždy nějakou dobu u předmětu v zalehnutí tím se učí, že zde u předmětu je jediné místo na stopě kde si může odpočinout. Samozřejmě při tomto chválit a po chvilce kterou uznám za vhodnou dám zůstatek granulí k jeho nakrmení. (jednalo se o část denní dávky). Je třeba si také uvědomit, že když pes nečuchá – nemá tuto část denní dávky.
Pes stopuje s chutí, se zájmem, a rychlost stopování udáváme my tím jakou rychlostí ho necháme pracovat. Samozřejmě platí zákonitost o délce vodítka.
pořád klademe stopu s krmením, ale začínáme vynechávat jednotlivé granule z každé stopy. Tady zdůrazňuji, proto že nejsou granule v každé stopě, pořád psa motivujeme jakýmsi Jackpotem co chvíli necháváme hromádku jak granulí tak i v kombinaci s různými pamlsky (salám- sýr, ať to není pořád stejné). Ukončení stopy je předmětem se zalehnutím, a je i možné nastavení ukončené stopy předmětem, dalším vyhledáním pach. stopy od předmětu dále do prostoru k jinému předmětu. Opět zalehnutí krátké vychladnutí psa a znovu buď pokračování ve stopě nebo nakrmení psa zůstatkem denní dávky, kterou mám v kapse, nebo batohu na zádech.
Tady jsme s naším zvířetem ve fázi, kdy neřeší prostředí ve kterém stopuje (změna terénu z příkopu silnice do pole), neřeší kolik má předmětů na stopě, neřeší délku stopy (30 metrů – 50 metrů – 100 metrů) a neřeší směry kterými stopuje oblouk který ho odklání či vrací do směru ze kterého vyšel, nebo pouze jen odbočuje z tupého lomu zase do jiného směru. Pokračujeme cílevědomým ztěžováním tréninkových stop ztěžováním lomů z tupých do pravých a následně do ostrých a délkou stopy. ALE POZOR !!! Pachové práce jsou obrovskou fyzickou a psychickou zátěží, tak nepřetěžovat.
Dále je zapotřebí si uvědomit, že stáří pach. stopy od několika minut do 20 minut je pořád stopa čerstvá. Chci upozornit na ukončování stop ve volném terénu, protože spousta psovodů má zlozvyk ukončovat stopy ve zpátečním směru k silnici nebo k vozidlu se kterým přijeli.
se vlastně prolíná s fází druhou. Zde pokračujeme v postupném prodlužování času stáří pachové stopy do 1 hodiny – postupně od 1 hod. do 3 hodin a více podle potřeby, v prodlužování délky stopy, a ve střídání kladečů těchto stop. Nejvhodnější jsou rodinní příslušníci (manželka nebo děti).
V této fázi je už také odbouráno zanechávání granulí ve svých stopách. Jackpoty ale necháváme pořád a také pořád krmíme na konci stopy. Také se přesuneme z málo frekventovaného a lehkého prostředí do těžšího. Posekaná louka, strniště, z orané a zvláčené pole, hodně těžké jsou lesoparky s křížením frekventovaných cest. Je třeba si také uvědomit, že je zapotřebí střídat i denní dobu kladení stopy. Ráno je vlhký vzduch a teoreticky bezpachově čisté prostředí. Dopoledne se v létě rychleji odpařuje pachový mrak. A v podvečer chodí zvěř shánět potravu, lidi chodili na procházky, země je prohřátá, říkám tomu těžká doba pro stopování.
V této fázi mám vyřešeno i křížení stop jiným kladečem, protože tím jak jsem pracoval na lehkých frekvencích, po případě křížením frekventovaných cest v lesoparcích, tuto záležitost si vyřešil můj pes sám. Nezačne přece sledovat cizí stopu, když tam nebude pamlsek (Jackpot) a nebude tam taky zůstatek denní dávky ke krmení.
Postupně s tím jak mám vychozené zvíře a nemusím ho již brzdit na stopách, udává si tempo vypracování pachové stopy sám, přejdu na stopování s horním vedením. Na postroji stopuji pořád, mám vypracovaný podnět na stopovací postroj.
V této fázi, kdy můj pes zvládá vypracovat pachovou stopu v terénu do 3 hodin v délce do 2 km, a ve frekvenci do 20 minut, říkám že je perfektně rozpracovaný.